O Horymírovi

Za vlády Křesomysla se mnoho lidí vydávalo do hor hledat zlato. Opouštěli vesnice, přestali obdělávat pole i stáda a hospodářství tak strádala.

Některým vladykům a starostům se to nelíbilo, a proto se odebrali na Vyšehrad za knížetem Křesomyslem. V jejich čele stál vladyka z Neumětel – Horymír. Žádali knížete, aby nařídil mužům vrátit se na svá hospodářství, ale kníže, který zlato nade vše miloval, vladyky nevyslyšel.

Zlatokopové, neboli horníci, jak se jim říkalo, byli popuzeni chováním vladyků a nejvíce vladyky Horymíra. Vidina rychlého bohatství pro ně byla důležitější než jejich hospodářství, a tak se rozhodli Horymírovi pomstít. Vypálili jeho vesnici a zničili všechnu úrodu.

Horymír si jejich chování nenechal líbit. Shromáždil muže a za setmění přepadli hornickou osadu. Ještě té noci jel Horymír na koni Šemíkovi na Vyšehrad, aby svůj čin obhájil.

Ke knížeti však spěchali také rozzlobení horníci. Žádali co nejpřísnější Horymírovo potrestání. Horymír stanul před soudem a protože byl kníže nakloněn horníkům, odsoudil ho k trestu smrti.

V den vykonání rozsudku pronesl Horymír své poslední přání: chtěl se naposledy projet na svém Šemíkovi. Kníže prosbě vyhověl a dal zavřít všechny brány. Horymír objal svého koně a tiše k němu promlouval. Poté vyjeli na nádvoří a dvakrát je objeli. Napotřetí Horymír Šemíka pobídl a ten obrovským skokem přelétl hradby Vyšehradu.

Všichni vykřikli úžasem a běželi se podívat přes hradby. Tam viděli, jak Šemík přeplaval řeku a uháněl s Horymírem k Neumětelům. Po tomto odvážném činu kníže Horymírovi odpustil. Statečný Šemík však svůj skok nepřežil.