Jezevec Chrujda bydlel v noře uprostřed lesa Habřince. Chrujda byl široko daleko nejlepší odborník na hrabání podzemních nor, brlohů, pelechů a chodeb všeho druhu. A tak si ho sousedé vážili a uctivě ho zdravili: Dobrý den, pane podzemní staviteli!
Jenže jednoho dne se v lese objevil papoušek, který uletěl z klece ve městě. Nosil krásné barevné peří a pořád si ho natřásal a čechral. Všichni najednou chtěli vypadat jako on.
V lese začalo platit: čím je kdo barevnější, tím je hezčí.
Zvířátka spolu začala kamarádit podle barev. I když se liška s veverkou dřív nemohly ani cítit, najednou všude chodily spolu, protože se obě chlubily rezavými kožíšky. Ještěrka s rosničkou tvrdily, že nejhezčí je zelená, zatímco medvěd s bažantem do omrzení vychvalovali hnědou.
Jen k jezevci Chrujdovi se nikdo nehlásil, protože byl černobílý. Nejdřív ho ostatní litovali a žížala mu dokonce nabídla, že když si obarví bílé pruhy malinovou šťávou, mohou spolu založit klub růžových. Ale Chrujda odsekl, že se sám sobě líbí přesně tak, jak je.
2. Najdi v textu a zapiš synonyma ke slovu nora. Jsou tam dvě.
4. Označ v textu větu, ve které se píše, podle čeho spolu zvířata začala kamarádit.
Označ věty touto barvou