> 2. ročník
Pravidla pro úlohu

1/1

Příběhy o dětech

Označ v textu odpověď na: otázku č. 3

Naštěstí (ne)máme mléko

„Jak
dlouho
už
je
pryč?”
nadhodila
ségra.
„Strašně
dlouho,"
odvětil
jsem.
„To
jsem
si
myslela,"
řekla.
Pili
jsme
pomerančový džus.
Ona
cvičila
na
housle.
Já
jí
řekl,
ať
toho
nechá,
a
tak
toho
nechala.
Pak
na
mě
dělala
obličeje.

„Jak
dlouho
je
to
teď?"
zeptala
se.
„Strašně,
strašně
dlouho."
„A
co
když
se
vůbec
nevrátí?"
zajímala
se.
„Tak
asi
sníme
okurky." „Okurky
se
přece
k
snídani
nejedí,"
namítla.
„A
vůbec,
já
je
nerada.
Co
když
se
mu
stalo
něco
hrozného?
Bude
to
na
nás."
„Nejspíš
potkal
v
krámě
kamaráda,"
řekl
jsem,
„a
zapovídali
se
spolu."
Učinil
jsem
pokus
a
snědl
suché
Křupíno.
Docela
ušlo,
ale
s
mlékem
bylo
lepší.
Ode
dveří
se
ozvalo
buch
a
třísk
a
dovnitř
vešel
otec.
„Kdes
byl
tak
dlouho?"
zeptala
se
ségra.
„Ehm,"
na
to
táta.
„Ech,
totiž,
ano.
Zajímavá
otázka."
„Ty
jsi
potkal
nějakýho
známýho,
viď,"
řekl
jsem,
„a
zapovídali
jste
se
spolu."

1. Děti v textu jsou:

2. O koho mají děti strach?

3. Označ v textu názvy všech potravin. Napovím ti, jsou tam 4.

Označ slova touto barvou

4. Vyber, co je pravda a co ne:

  • Doma scházelo mléko.
  • Děti pily pomerančový džus.
  • Sestra cvičila na kytaru.
  • Maminka byla pryč jen chvíli.

5. Napiš, co znamená slovo krám.

6. Co se podle dětí k snídani nejí?

Příběh je z knihy:

GAIMAN, Neil. Naštěstí (ne)máme mléko. Ilustroval Chris RIDDELL, přeložil Petr ELIÁŠ. V Praze: Albatros, 2015. ISBN 978-80-00-04042-4, s. 20-21.

Zdroj: http://www.gramar.in/cs/_test.php?subcategory=por_2&idt=118