Filmový pán

Je to nejmilejší a nejveselejší ze všech strašidel, jaká kde existují.

Tento človíček se narodil na začátku dvacátého století a naplno jej zasáhl svět pohyblivých obrázků - biograf.

Přišel na svět jako sirotek. Vyučil se na ševce, ale práce ho nebavila. Peníze, které vydělal, utratil za návštěvy biografů. Neexistoval snad jediný film v pražských kinech, který by neviděl.

Od roku 1933, kdy v listopadu zahájilo provoz kino Aero, jiný biograf za celý zbytek života nenavštívil.

Hodně četl o všech filmech a sbíral vše, co se filmu nebo herců týkalo. V Aeru měl předplatné vždy na celý rok. Jeho místo bylo uprostřed kina a neexistoval žádný důvod, který by mu zabránil, aby každý den usedl do svého křesla. Miloval naučné příběhy, týdeníky, dramata, veselohry. Byl štěstím bez sebe, jakmile v Aeru začali uvádět filmy pro děti. Nevadil mu dětský povyk. Sám se smál, plakal a vykřikoval stejně s dětmi. Filmem žil.

Bylo mu něco přes šedesát, když na konci jedné obzvlášť bujaré veselohry zemřel na svém křesle v kině.

Nedokázal se smířit s tím, že by již nikdy neviděl žádný film, a tak ve svém kině dále zůstává. Vyrušuje. Hýká smíchy nahlas a pronáší věty místo herců na plátně. Děti zásadně nehraje a ruší pouze představení pro dospělé.

V žádném případě není radno jej chtít vysvobodit. To nesnáší.

Jsou někteří návštěvníci, kteří jeho vystoupení zažili a chodí do kina Aero jen kvůli tomu, že třeba filmového pána ještě jednou uvidí.