Mor neboli černá smrt byl v Evropě od 14. století nejobávanější nemocí.
Dýmějový mor způsoboval bacil, který přenášeli hlodavci a blechy v jejich srsti. Stačilo, aby tě taková blecha kousla, a bylo to. Za pár dní postižené místo zčernalo a přidaly se další komplikace. Následovalo buď uzdravení, nebo zhoršení a smrt (častěji).
Jiná forma moru, plicní mor, se šířila vzduchem. Téměř vždy končil smrtí. Obyvatele Evropy mor trápil dlouhých 400 let - až náhle roku 1721 zmizel.
Proti moru nebylo obrany. Šířil se závratnou rychlostí, což vzhledem k úrovni hygieny i lékařské péče není divu. Zvlášť ve špinavých městech kosil jednoho člověka za druhým. Však právě proto si lidé v době největších morových epidemií ve 14. století začali smrt představovat jako kostru s kosou.
A jak se proti němu bojovalo? Místo, kde vypukl, se uzavřelo do izolace; domy, v nichž byl nemocný, se viditelně označily bílým křížem na dveře; a mrtví se ihned pohřbívali do hromadných hrobů. Jinak se lidé mohli jen modlit - anebo utéci. Ať už do jiného města, nebo do okolních lesů…
2. Napiš synonymum ke slovu mor:
3. Napiš synonymum ke slovu komplikace:
4. Napiš synonymum ke slovu epidemie:
5. Napiš synonymum ke slovu téměř:
7. Označ v textu, proč si lidé začali představovat smrt jako kostru s kosou.
Označ věty touto barvou