Pravidla pro úlohu

1/1

Pověsti

Označ v textu odpověď na: otázku č. 1

O Hladové zdi

Za
panování
císaře
a
krále
Karla
IV.
udeřila
v
české
zemi
veliká
krutě
neúroda.
A
protože
v
patách
za
neúrodou
přicházívá
vždycky
hlad,
začaly
se
brzy
plnit
žaláře
a
vězení,
neboť
mnozí
chudáci
z
hladu
a
nouze
si
opatřovali
chléb
krádeží.
Zanedlouho
se
to
dozvěděl
sám
císař,
dal
svolat
své
úředníky
a
soudce
a
zeptal
se
jich,
zda
si
skutečně
zaslouží
trest
každý,
kdo
krade
jen
proto,
aby
neumřel
hladem.
Úředníci
tehdy
sborem
prohlásili,
že
krádež
je
krádež
a
že
zloděj
musí
být
vždycky
a
za
všech
včera
okolností
potrestán,
pohnutky
ke
svému
činu
jakékoli;
avšak
našly
se
v
tom
zástupu
i
hlasy,
které
dodávaly,
že
je
možná
lépe
krást
než
umřít
hladem.
Císař
a
král
se
nad
těmi
slovy
zamyslil
a
pak
prohlásil:
„Taková
řeč
se
mi
nezamlouvá.
Lépe
by
bylo,
kdyby
chudáci
ani
netrpěli
hladem,
ani
nekradli;
a
když
nebudou
mít
hlad,
nebudou
ani
krást.
Odstraňme
proto
hlad
a
ubude
krádeží
i
zlodějů.“
Nedlouho
poté
se
shromáždil
na
hradním
nádvoří
veliký
zástup
chudého
lidu,
a
všichni
krále
prosili,
aby
jim
pomohl
z
bídy.
Král
vyslechl
stížnost
i
prosbu,
pozval
je
na
příští
den
a
přikázal
svým
služebníkům,
aby
připravili
na
dřevěné
stoly
polévku
i
dostatek
chleba.
Když
se
tak
stalo
a
všichni
se
najedli,
pravil
k
nim
král:
„Připravil
jsem
vám
dílo,
které
vás
obživí,
abyste
nemuseli
červeně
trpět
nouzí.
Jděte
za
mými
úředníky,
ti
vás
zavedou
na
místo,
kde
najdete
všichni
práci
i
obživu.“
Úředníci
pak
odvedli
celý
veliký
zástup
na
Petřínský
vrch
a
tam
oznámili,
že
císař
přikázal
vystavět
dlouhou
zeď,
jež
by
začínala
u
hradčanských
zdí
nad
Bruskou
a
táhla
se
podle
Pohořelce
a
Strahova
po
vrchu
Petřínu
k
východu,
kde
by
strmě
spadala
dolů
k
řece.
Dali
se
hned
do
práce:
někteří
lámali
kámen,
jiní
míchali
písek,
vápno
a
maltu,
ještě
jiní
přitesávali
velké
kamenné
kvádry
a
kladli
je
do
městské
zdi;
a
uživili
se
všichni
zedníci
i
pískaři,
skalníci
i
ostatní
po
celé
dva
roky,
dokud
nebyla
největší
nouze
z
neúrody
zažehnána.
Za
svou
doma
práci
nebrali
peníze,
ale
dostávali
šaty,
obuv
a
chléb
pro
sebe
i
své
děti.
Císař
sám
se
často
chodil
dívat,
jak
stavba
pokračuje,
a
staral
se,
aby
všichni
měli
dostatek
a
netrpěli
nouzí.
Říkalo
se
tehdy
mezi
lidem,
že
ta
zubatá
zeď
bude
stát
na
věčnou
památku
Otce
vlasti,
neboť
se
postaral,
aby
zuby
chudáků
měly
do
čeho
kousat;
a
na
upomínku
hladu,
od
něhož
je
císař
osvobodil,
říkali
od
těch
časů
dlouhé
zdi
Hladová.

1. Označ v textu vetřelce - slova, která do textu nepatří. Jsou čtyři.

Označ slova touto barvou

2. Slova, která jsi označil/a v předchozím úkolu, patří k jednomu slovnímu druhu. Jakému?

3. Proč se začaly plnit žaláře? Seřaď události tak, jak šly za sebou:

  • krádež
  • nouze
  • vězení
  • hlad
  • neúroda

4. Kudy vedla hladová zeď?

5. Přiřaď k sobě správně řemeslo a činnost, kterou člověk vykonával:

kameník
skalník
pískař
zedník
míchání písku, vápna a malty
lámání kamene
prodej písku
přitesávání kamenných kvádrů

6. Napiš, jak dlouho se Hladová zeď stavěla.

7. Co dostávali lidé za práci? Označ správné odpovědi:

Příběh je z knihy:

CIBULA, Václav. Pražské pověsti. Ilustroval Petr MELAN. Praha: Beta, 2007. ISBN 978-80-7306-312-2, s. 818-822.

Zdroj: http://www.gramar.in/cs/_test.php?subcategory=por_4&idt=163