Dnes jsou všichni lidé u nás souzeni podle stejných zákonů. Dříve tomu tak ale nebylo. Až do konce 18. století nebylo právo jednotně sepsáno. Soudci ho „nalézali” podle vlastního uvážení.
Jinou váhu přitom měly činy a výpovědi lidí urozených a bohatých, jinou chudáků. Proto mnoho nevinných postihl nespravedlivý trest a lumpové mu unikli.
Při vyšetřování zločinů se u nás až do konce 18. století používalo mučení. Mělo vést k přiznání, ale v bolestech se jistě „přiznali” i nevinní. Tresty byly hrůzné, a to i ty mírnější (ztráta končetin, uší, jazyka, označení cejchem, zmrskání). Vykonávaly se veřejně, aby měly odstrašující dopad. Bohužel je lidé často vnímali jako zábavné divadlo.
Běžný byl trest smrti. Stětí hlavy, věšení, lámání kolem… Těžší zločince ve vězení často čekala železa nebo „kláda” bránící v útěku.
Tresty vykonával kat, který proto žil v opovržení. Popravy zakázal až Josef II. na konci 18. století, ale po čase byly opět povoleny (věšení a stínání). Definitivní konec trestu smrti u nás přinesl až rok 1990!
3. Označ v textu důkaz / dvě věty ke své předchozí odpovědi.
Označ věty touto barvou7. Napiš, který panovník zakázal popravy?