Já a moji kamarádi máme rádi dobrodružství. Hrajeme si na piráty a jsme postrach moří. Když se dozvíme o školním maškarním plese, je jasné za koho půjdeme.
Moje maminka to ale vidí jinak. „Petříku, když chceš oslavovat dobrodružství, proč nejdeš jako Robinson Crusoe.” „Chci být pirát, jako moji kamarádi.”
„Vždyť Robinson Crusoe je hrdinou tvé oblíbené knížky,” povídá maminka. Byl přece statečnější než všichni piráti dohromady.” „Tak dobře,” souhlasím nakonec. Maminka ví, co a jak, a já jen koukám, jak jí jde práce od ruky. Když je všechno hotovo, řeknu: „No teda!” Skutečně vypadám jako Robinson Crusoe.
Cestou na maškarní jsem hrozně napnutý, co asi řeknou mí kamarádi. Nemůžu se dočkat, až mě všichni uvidí.
JENŽE, když mě zahlédnou, začnou se smát a dělat si ze mě legraci.
Polije mě horko, najednou se necítím silný ani statečný. Chci být co nejdál.
Maminka mě odvede domů a uloží do postele. Točí se mi hlava. Mám horečku a převracím se. Propadám se… jsem ztracený…
Pluju hodiny a dny a snad i celé týdny až jsem vyvržen na ostrově. Všechno se zdá nekonečné. Jsem tu úplně sám? Jak tady budu vůbec žít? Důležitá je voda a něco k snědku. Postavím si příbytek jako ochranu před špatným počasím. Přijdu na to, jak si udělat oblečení, které se sem hodí. Zvířátka jsou tady důvěřivá. Skamarádíme se, a tak mám při práci společnost. Pozvu všechny na oslavu sklizně. Cítím se silnější a statečnější. Ostrov je teď mým domovem.