???

Vylíčil jsem Hermíně všechno, co se mi zatím o případu podařilo zjistit, a společně jsme vyrazili prohledat starou část zahrady. Kromě velkého nepořádku a pár krtinců jsme nic podezřelého nenašli. Hlasitě jsme volali na Karlina, ale nikdo nám neodpovídal. Jen v jednu chvíli se Hermína na okamžik zarazila, když uslyšela slabé, nejspíš myší pištění. Kvůli hlodavcům jsme tu ovšem nebyli.

Pátrali jsme neúnavně dál a neprozkoumaný zůstal už jen zchátralý pavilon opic. A vida! Zde se pod hromadou prken schovával těžký rezavý poklop, který vedl kdovíkam. Zavětřil jsem stopu a pokusil se ho otevřít, držel ale jako přibitý. Poklop se nepohnul, ani když mi Hermína pomohla, oba jsme s ním lomcovali ze všech sil.

Potřebovali jsme sehnat nějaké páčidlo a hlavně pořádnou baterku, začalo se totiž pomalu smrákat a v pavilonu opic nesvítilo jediné světlo. Hermína řekla: „Vrťapko, já tu počkám a ty jdi sehnat, co potřebujeme.” Sebral jsem se a šel. Snad se Hermína nebude pouštět sama do žádného dobrodružství.