Za některých nocí je všechno opačně. Myškám narostou křidýlka, vznesou se do povětří jako vrabci a celou noc poskakujou kolem komína a cvrlikají. Ptáčci se schovají do myších děr a zobou zrní, co tam myšky schovaly. Vajíčka lezou zpátky do slepiček a Láďa se potom diví, jak slepičky málo snášejí. Měsíc svítí jako sluníčko, ale není to vidět, protože ovečky běhají po nebi a celé ho zakrejvají. Šneci opustí svoje domečky, sednou si na ně a mávají na sebe tykadlama. V takové noci vyleze všechna voda ze studně a když si máma včas večír nenapumpuje vodu, musí čekat až do rána. Jak je studně pod pumpou prázdná, fouká v ní velikej vítr a pumpa skřípe ze spaní, protože je jí zima z průvanu. Oheň v kamnech studí a pokličky na kamnech zalejzají pod hrnce, aby se trošku zahřály. Někdy venku prší zespoda nahoru. Z takové noci se nejvíc radujou plivníci, využijou zmatku a schovávají věci. Máma je druhej den hledá a naříká. Jediný, co je v takový noci v pořádku, je kočka, leží u kamen a zdá se jí o ohromný misce mléka. Františka a Martička vypadají, jako by byly hodný holčičky a pěkně spinkají, aby nebudily mámu.
Ráno se zase všechno vrací do pořádku. Ptáčci cvrlikají jako by se nic nestalo a myšky jsou v dírách a dospávají proflámovanou noc. Oheň už zase ohřejvá Františce snídani. Voda rychle zalejzá do pumpy, ale v pumpě je malá díra, tak to všechna nestihne. Aby nikdo nepoznal, že byla na výletě, rozprskne se do maličkých kapiček rosy. Každá kapička je malinkej rybníček a v něm plavou malilinký rybičky. Podobný kapičky se dělají Františce na nose, když je jí horko. A Františka si utře nos a pohádky je konec.