Liška a vrána

Hladová liška se potulovala po kraji. Nikde nebylo nic k snědku. „Kdybych tak někde sehnala kousek sýra,” říkala si. Kupodivu nad ní zrovna přelétala vrána a v zobáku nesla kus sýra velký jako kolo od vozu, který ukradla z okna v jednom domě. Sedla si na větev a začala si na sýru pochutnávat. Liška, hladová jako vlk, přemýšlela, jak se dostat k chutnému soustu vysoko nad ní. Začala vráně lichotit: „Jaký jsi ale krásný pták! Tvé peří se leskne jako stříbro a je hebké jako hedvábí! Tvůj postoj je vskutku královský, měla bys být králem všech zvířat. Jistě i tvůj hlas je překrásný, umíš zpívat?” Vrána se nadmula pýchou a lišce chtěla ukázat, že zpívat umí. Jakmile otevřela zobák, sýr jí vypadl, liška jej zachytila a rychle s ním utíkala do své nory, aby si na něm pochutnala.